Věčnost v Husově životě – Nehodí se z hodů tohoto světa jít rovnou na hody onoho světa
Zde Husovy stopy končí. Je to ale skutečně pravda, že končí? Hus žije v českém národě i dalších národech dál ve svých stopách. To znamená, že každý, kdo jej následuje tím, že vyznává stejné hodnoty jako on, je jeho pokračovatelem. A i on za sebou zanechává stopy, které uvidí další, a opět je budou moci následovat.
Hus nežije jen ve svých následovnících, on žije v Božím království. On věděl, že má nesmrtelnou duši a že lidé sice mohou zabít jeho tělo, ale víc už mu udělat nemohou. Věčnost. Hus je na věčnosti. To zní jako prázdná fráze. Věčnost je nekonečný prostor, kde se ti, kteří odevzdali životy Kristu, stále radují v Boží přítomnosti. Hus říkával, že se nehodí jít z hodů tohoto světa rovnou na hody onoho světa. Vyjadřoval tím, že do života milovníků pravdy patří i bolest a utrpení. A tak se do Božího království vchází branou těžkostí, bolestí, trápení a umírání. Někdo umírá rychle a pokojně, jiný ve velkých a vleklých bolestech a soužení duše. Hus umíral ve velkých bolestech, těžké bolesti zažil též ve studeném a vlhkém vězení, ale přesto umíral pokojně. Směřoval do věčnosti. Těšil se na tu nekonečnou nádheru, která ho čekala, a o níž předem věděl, protože měl svědectví Boží.
Dnes lidé nevěří ve věčnost, ale mnozí věří v život po životě. Jinými slovy věří, že mají nesmrtelnou duši. A to je pravda. Český ateista je tak vlastně věřící, a ani o tom neví. Jedinou cestou do Božího království je Ježíš Kristus. Ten, v něhož věřil Hus. Ne ten, kterého představují mnozí rádoby křesťané. A on radí, abychom vešli do života úzkou cestou, protože ta druhá, široká, vede do záhuby. Kristus přišel a obětoval se, aby lidem opět otevřel věčnost. Udělal to z čisté lásky.
Citáty Jana Husa o věčnosti
Každý má věřit v Ježíše Krista a milovat ho nade vše jako Boha a pevně věřit, že on je pravý Bůh a pravý člověk, a má věřit, že vše, co řekl, je pravda. Ten, kdo tomu věří a vytrvá až do konce, ten nezahyne, protože on sám říká: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného syna – rozuměj tomu, že ho nechal ukřižovat – aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul – rozuměj tomu, aby věčně nezahynul na duši i na těle – ale aby měl život věčný.“ (J 3,16)
A proto se nazývá Jezus, to je spasitel, neboť proto přišel v těle na svět, aby spasil lidi. Proto i když byl věčným, netrpícím a nesmrtelným Bohem, rozhodl se stát pozemským, trpícím a smrtelným, a tak se stal člověkem, namáhavě pracoval kvůli našim hříchům třicet tři let, a nakonec nás svou krutou smrtí vykoupil.
Výklad víry, kapitola 10.
Víra ve vzkříšení z mrtvých přemáhá hrůzu ze smrti… Proto říká svatý Pavel: „Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.“ (Žd 11,35) Podle jejich příkladu i my mysleme na vzkříšení, nebojme se smrti tak, že bychom odstoupili od Božího přikázání, ale směle v něm stůjme až do smrti a mějme touhu už odejít z tohoto světa jako plavci z lodi, která se potápí, jako poutník z cizí země, jako obyvatel z hroutícího se domu, jako vězeň z krutého vězení; neboť jsme na moři, na cestách v cizí zemi, v hroutícím se světě a ve vězení těla, které je těžkým žalářem.
Výklad víry, kapitola 23.
Proto vás ujišťuji, ctihodný pane rektore, že se nikdy netrápím kvůli těžkostem a pronásledování, ale kvůli svým hříchům a nekázni Božího lidu. Neboť co mi může ublížit, pokud ztratím světské bohatství, které není nic jiného než odpadky? Nebo ztratím-li světskou přízeň a uznání, které odvádí od Kristovy cesty? Zdali potupa, která je pokorně přijímána, neočišťuje a nerozjasňuje Boží syny, aby zářili jako slunce v království svého Otce? Zdali nenalezne skutečný život ten, kdo zde život, který není než umírání, ztratí, a tak ztratí smrt? Ale tomu nerozumí lidé, kteří jsou zaslepeni pýchou, ctižádostivostí a lakomstvím, a pak též ti, kdo se odvrátili ze strachu od pravdy i tam, kde nebyl důvod ke strachu. Takoví jsou bez lásky a ctností, chřadnou a jsou zmateni kvůli tomu, že na ně z jedné strany doléhá poznaná pravda, a z druhé strany obava, aby neztratili svou pověst a aby jejich hynoucí tělo nebylo vydáno smrti. Já však doufám v Pána Ježíše, že s pomocí jeho milosrdenství své tělo vydám, protože nechci žít v tomto bídném světě, kdybych nemohl sebe i druhé povzbuzovat k pokání podle Boží vůle.
List rektoru pražské univerzity M. Křišťanovi z Prachatic roku 1412
Avšak abys porozuměl těmto slovům Pána Ježíše: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista,“ (J 17,3) povšimni si, že život věčný spočívá v poznání, v milování a v uspokojení, takže každý svatý v nebeském království pozná Boha, jaký je, a když ho pozná, bude ho i milovat, a když ho bude milovat, bude se v něm kochat, a v tom kochání najde uspokojení…
Proto se nebeské blahoslavenství nazývá plným nasycením bez nedostatků… O tom říká svatý Augustin i pohan Seneca, že je blahoslavený ten, kdo má, co chce, a nic zlého nechce.
Výklad víry, kapitola 24.
Proto říká svatý Augustin o nebi: „Snadnější je o věčném životě říci, co tam není, než co tam je. Není tam smrt. Není tam nářek. Není tam únava z práce. Není tam nemoc. Není tam hlad, vedro, žízeň, pokažené, potřeba, zármutek, bolest. Není tam dřina. Není tam strach, zloba, nepříjemnosti, ani pokušení od nepřátel, ani moc k hříchu, ani moc ke službě. Avšak bude tam odpočinek od práce, klid od nepřátel, bezpečí před zármutkem a násilím. Lidé tam budou jako Boží andělé. Spravedliví tam budou zářit jako slunce v Božím království. Stále tam bude trvat život bez smrti, den bez noci, jistota bez chyb, radost bez bolesti, bezpečí beze strachu, tichost bez námahy, poznání bez bludu, pokoj bez konce. Síla bez oslabení, upřímnost bez převracení, krása bez škaredosti, zdraví bez nemoci, pravda bez chytráctví, láska bez zlobení, štěstí bez neštěstí, blaho bez nedostatků, skutečný majetek bez neupřímnosti, čest bez znevažování. Proslulost se slávou, milování bez každého prznění a nečistoty. Paměť bez zapomínání, rozum bez omylů, vůle bez zkormoucení, přízeň s čistotou, svornost všech a radost bez konce.
Výklad víry, kapitola 24.
Ó, protože on, skutečný Bůh a všemohoucí, je s námi, nejmocnější a nejjistější obránce, náš král a nejštědřejší dárce, kdo v boji proti nám obstojí, jaký strach nás od něj oddělí, která smrt nás rozdělí? A co ztratíme, když se pro něj vzdáme majetku, přátel, uznání, ničemného světa i vlastního života? Právě tehdy se zbavíme pozemské tíhy a přijmeme stokrát lepší majetek, laskavější přátele, radostnější uznání, a ani smrt nás už více o tyto věci nepřipraví. Protože ten, kdo pro Krista zemře, ten zvítězí, unikne veškerému trápení a zažívá věčnou radost, ke které ať vám i mně a dalším věrným pomůže dojít milosrdný Spasitel Ježíš Kristus.
List Pražanům roku 1412
Musí vše skončit smrtí? Existuje opravdu věčný život? Toužíš také po věčném životě, ve který věřil Jan Hus? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.