Pravda v Husově životě – mnoho orlů a sokolů za jednu nestatečnou husu
Už ve svém mládí udělal Hus jedno rozhodnutí, které ho provázelo po celý život. Rozhodl se, že pokud pozná, že se v něčem mýlil, rád hned opustí své stanovisko a přikloní se k pravdě. Bylo to odhodlání celý život hledat a poznávat pravdu, která má osvobozující charakter. Pěkně to vidíme na jeho jednání, kdy jako student dal své poslední peníze na to, aby si koupil odpustky. Později, když dospěl k poznání, že Boží odpuštění zlých věcí může dát jen Bůh, a to jedině zadarmo, začal odmítat odpustky, které se staly nástrojem k obohacování chamtivých kněží a vydírání chudých lidí. Hus kázal v Betlémské kapli o tom, že odpuštění je veliká Boží milost, kterou člověk může získat díky opravdové lítosti a víře, a je zdrojem skutečné vnitřní radosti. S milostí Boží se nedá kupčit.
Když pak roku 1412 přišel do Prahy papežský vyslanec s listinou, která vyhlašovala odpustky pro všechny, kteří dobře zaplatí, nemohl Hus mlčet. Kritizoval tento způsob získávání peněz, navíc ještě na válečné tažení. Pražané poznali, že odpustky jen podporují špatný život, protože lidé si myslí, že mohou vesele hřešit, a pak jednoduše zaplatí a bude jim odpuštěno. Pochopili, že to nemůže před Bohem platit, protože Bůh se nedá od nikoho oklamat. Když byly v kostelích vyhlašovány odpustky, tři mladí muži, Martin, Stašek a Jan se proti tomu nahlas ozvali. Prohlásili, že s tím nesouhlasí, a že je to proti Bohu. Mladíci byli okamžitě zatknuti a uvězněni a hrozila jim poprava. Když se to v Praze rozkřiklo, lidé se seběhli před radnicí a žádali radní, aby je propustili. Jan Hus šel vyjednávat a nabídl, aby popravili místo mladíků jeho, protože oni byli ovlivněni jeho kázáními. Radní mu slíbili, že mladé rebely propustí, pokud nařídí lidem, aby se rozešli. Hus rozpustil zástupy rozhněvaných lidí, ale radní místo aby splnili svůj slib, vyvedli mladíky na popraviště. Vtom se lidé začali opět sbíhat, proto kat musel rychle vykonat popravu přímo na ulici Na příkopech.
Hned po popravě kat zakřičel, zda je tam ještě někdo, kdo chce zastávat bludné učení o tom, že odpustky jsou neplatné. Každého takového na místě stihne stejný trest, jako ony mladé muže. Mělo to působit jako pohrůžky k zastrašení. Lidé se ale začali hromadně hlásit, že také chtějí zemřít pro pravdu. Kat je nechal pozatýkat a uvěznit. Radní si netroufli všechny popravit, protože se báli povstání; proto je postupně zase propouštěli na svobodu.
Na tomto příběhu vidíme nejen to, že Jan Hus byl připraven zemřít pro pravdu ještě dříve, než odjel do Kostnice, ale také to, že i mnozí Pražané byli natolik pevní ve víře a oddanosti poznané pravdě, že se nebáli smrti.
Hus věřil, že pravda je hodnota, pro kterou stojí za to zemřít. Nešlo mu o prosazení „své“ pravdy, ale o pravdu Boží, kterou poznával z Bible. Nešlo mu o to, aby měl pravdu, ale o to, aby pravda měla jeho, protože pravda ho přesahovala. Záleželo mu na tom, aby žil skutečně autentický život podle pravdy, kterou již poznal. Není možné, aby člověk žil podle pravdy, kterou nepoznal; každý ale má odpovědnost, aby žil podle pravdy, kterou poznal. Přijetí pravdy člověka vnitřně osvobozuje a mění jeho postoje, hodnoty a charakter. Děje se to ale jen tehdy, když pravda pronikne hlouběji než jen do rozumu.
Jan Hus si sám ze sebe často dělal legraci a říkal, že je hloupou domácí husou. Ale přesto, že je husa líný domácí pták, dokázal se vznést, ačkoliv se ho snažili zastrašit klatbou, kterou na něj církevní autority vyhlásily. Husa se osvobodila. Osvobodila se od strachu ze smrti, od strachu z lidí, od každého vnitřního omezení a začala létat. K ní se postupně přidávali další ptáci, takže nakonec v Praze létali i sokoli a orli. Toto osvobození způsobila pravda, kterou Hus personifikuje v osobě Ježíše Krista a říká, že pravda má zvláštní vlastnost: čím více je pošlapávána, tím více se pozdvihuje, a čím více je zastiňována, tím jasněji potom září. Někdy je i načas poražena, ale nakonec zvítězí, protože je mocná až navěky. Pravdu také zabili a do hrobu položili, ale ona všecky přemohla a za sebe jedinou dala světu dvanáct a více náhradníků. A ta stejná pravda – Ježíš Kristus – dala Praze za jednu nestatečnou husu mnoho orlů a sokolů, kteří vysoko létají.
Pravda vítězí. Heslo, které na Pražském hradě vlaje na české prezidentské vlajce jako proroctví nad českým národem. Zatím je v Čechách pravda potlačována, ale nakonec stejně zvítězí. Hus tomu věřil, a my se spolu s ním můžeme postavit na hodnotu pravdy. Spolu s husou můžeme věřit ve vítězství pravdy a směřovat k tomu cíli svým pravdivým životem.
Citáty Jana Husa o pravdě
Z tohoto závěru především vyplývá, že cokoli Ježíš Kristus prohlásil za pravdu, to bylo, je a bude pravda.
O postačitelnosti Kristova zákona, 1414
Kristus sám je tou pravdou, a proto zapírání pravdy je zapíráním Krista. Ten, kdo se toho dopouští, je v každém případě zrádcem pravdy. Jan Zlatoústý o tom napsal, že zrádcem pravdy je každý, kdo zná pravdu, ale neodvažuje se ji říci. Kdo zná pravdu a statečně ji obhajuje, ten je skutečným Kristovým přítelem a všechnu potupu, která přichází kvůli Kristu, bere na sebe.
Svatý Jan Zlatoústý vykládá slovo Krista, našeho Spasitele, který řekl: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo.“ (Mt 10,28) Tím Kristus ukázal, že nejen ten je zrádce pravdy, kdo nemluví pravdu směle, ale i ten, kdo svobodně nebrání pravdu, kterou by správně měl bránit. Neboť jako je povinností kněze, aby tu pravdu, kterou od Boha slyšel, směle kázal, tak obyčejný člověk, který není knězem, má za povinnost tuto pravdu Písma s nadějí bránit, a když to neudělá, je zrádcem pravdy.
List obci plzeňské roku 1411
Těmto kněžím se stalo totéž jako židovským kněžím a biskupům, kteří přišli o to, co chtěli uchránit, a spadli do toho, čeho se chtěli vyvarovat. Myslí si, že naplno porazí pravdu, která však vítězí navěky; myslí si, že pravdu zatlačí, ale ona má tu zvláštní vlastnost, že čím více ji kdo chce zastínit, tím více září, a čím více ji k zemi tlačí – až někdy padne –, nakonec o to více povstane.
Biskupové, kněží, mistři, zákoníci, Herodes i Pilát, obyvatelé Jeruzaléma a celé město odsoudili pravdu a usmrtili a do hrobu ji položili, ale ona pak vstala, všechny přemohla, a za jednoho kazatele, totiž za sebe, dala jim jich dvanáct a ještě víc. A ta samá pravda za jednu nestatečnou hus, dala Praze mnoho orlů a sokolů, kteří mají dobrý zrak, z milosti létají vysoko a dobře králi i Pánu Ježíši ptáky loví, a on je posiluje jako všechny své věrné následovníky, kterým říká: „Jsem s vámi až do konce světa.“ (Mt 28,20)
List Pražanům roku 1412
Apoštolové neučili nic jiného, než co učil Kristus a co jim přikázal, aby učili. Také všichni křesťané mají věřit tomu, o čem Bůh přikázal, aby se tomu věřilo, ačkoli ne každý zná a ví, čemu se má věřit, ale každý má být připraven rád přijmout pravdu, která mu bude ukázaná z Písma svatého, a pokud do té doby zastával něco proti Písmu, má se toho hned vzdát, jakmile pozná pravdu. Neboť se sluší, aby žádný člověk nic slepě nezastával, a když pozná Boží pravdu, aby se jí až do smrti držel; neboť pravda nakonec vysvobodí, jak řekl Pán Ježíš: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (J 8,31-32)
Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a nakonec od věčné smrti, kterou je věčné odloučení od Boží lásky a od každé šťastné radosti, jíž dosáhne každý, kdo věří v Boha a v Ježíše Krista, který je pravý Bůh a pravý člověk.
Výklad víry, kapitola 5.
Proto se, milí Čechové, držte pravdy a evangelia Pána Krista a pravda vás vysvobodí; pravda, jež je Ježíš, Pán požehnaný navěky.
List pánům Janu z Chlumu a Václavu z Dubé kolem 20. června 1415
Zajímá tě, jak poznat pravdu, o které Jan Hus učil a za kterou zemřel? Nevíš, jak tuto pravdu hledat? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.