Svoboda v Husově životě – Husa začala létat
Hus byl svobodný od všech lidských ustanovení a od každého špatného společenského systému. Tuto svobodu mu umožňovala jeho víra v poznanou pravdu, upřímnost srdce a vnitřní volnost od strachu z lidí a ze smrti. Říkal, že kdo se bojí smrti, ztrácí radost ze života. On tuto radost měl až do konce, protože se smrti nebál, i když prožil ve vězení velmi těžké zápasy, o kterých nechtěl ani psát. Poznamenal jen, že o těch vnitřních bojích v noci před popravou ví jen Bůh. Přesto i v ten těžký čas cítil Boží blízkost, protože napsal, že se rychle střídaly stavy povzbuzení a radosti se zármutkem a bolestí, ale ať tak či onak, vždy věděl, že Bůh je s ním.
Mocným středověkým nástrojem, jímž si církev zajišťovala pozici moci a převahy, byla klatba. Klatby se bál každý. Hlavním důvodem bylo to, že lidé věřili, že kněží mají moc nad jejich dušemi a mohou je poslat do věčného zatracení – pekla. Tento strach svazoval většinu lidí, takže zůstávali při zemi a nelétali. Jinými slovy – nedokázali svobodně samostatně hledat a poznávat pravdu, zkoumat podstatu věcí a samostatně se rozhodovat. Jednoduše dělali vše, co jim kněz řekl a nařídil. Mysleli si, že když poslouchají kněze, poslouchají Boha.
Hus prohlédl, že klatba vydaná proti člověku bez skutečného zdůvodnění nemá právní moc. Pak se ovšem v podstatě stává pro daného člověka požehnáním. Proto o sobě píše, že se ta husa, hloupý domácí pták, odvážila vzlétnout (osvobodila se od přízemnosti a slepé poslušnosti) a nenechala se zastrašit klatbou, která se nad ní vznášela jako dřevěný ostříž. Když ji viděli ostatní ptáci a zjistili, že se jí nic nestalo, začali také létat. Dnes bychom řekli, že nastaly nepokoje a občanská neposlušnost. Je ale správné poslouchat autority, pokud vydávají nařízení, která jsou v rozporu s Božím zákonem? Podle Husa ne. I dnes nám společnost a její autority nařizují nepsané (a někdy i psané) zákony, které jsou v rozporu s Božím zákonem. Říkají nám, jak máme mluvit, jak máme myslet a co máme cítit. Proto i dnes můžeme následovat Jana Husa a začít létat.
Hlavní příčinou nesvobody však není společenské uspořádání; hlavní zdroj nesvobody je v nás samých. Sami sebe zotročujeme svým hříchem. Možná to nevypadá jako nesvoboda a otroctví, ale co jiného je například závislost na drogách, alkoholu, výherních automatech, mobilních telefonech, pornografii a dalších věcech? Tyto věci se nejdříve jeví jako úžasná svoboda, ale když jich pak chce člověk nechat, zjišťuje, že to nějak nejde. Ježíš Kristus nepřišel lidi zotročit a sebrat jim svobodu, jak se někteří mylně domnívají. Přišel osvobodit zajaté a propustit otroky. Proto zemřel na kříži, aby lidem přinesl odpuštění a svobodu od otroctví hříchu. Proto Hus napsal, že pravda tě osvobodí od hříchu a smrti.
Husovy citáty o svobodě
Zaprvé je zjevné, že ten, kdo smrtelně hřeší, nemůže se ani maličko líbit Bohu, vlastně vůbec, protože se poddal pod jho hříchu, a tím i pod jho ďábla, jak říká Kristus: „Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“ (J 8,34) Apoštol Petr píše: „Vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen.“ (2P 2,19) Ejhle, ďáblův otrok! A proto všichni, kteří touží smilnit, jsou otroci ďábla Asmodea a sami se z toho usvědčují, když zpívají: Proto sloužím tvé lásce. Slouží-li kdo své milence, proč jí slouží, než aby ji miloval a potom s ní spal, a tím otročí smilstvu, a tudíž Asmodeovi, který je nazýván knížetem smilníků…
Kázání 25. ledna 1411
Proto se říká: „Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení.“ (Iz 10,1) Neboť každý takový zákon vymyslel a ustanovil pouhý tvor. Proto Spasitel vytýká farizeům jejich tradice, které vymysleli jen k získávání peněz, a říká jim: „Proč přestupujete Boží příkaz pro svoji tradici?“ (Mt 15,3)
O postačitelnosti Kristova zákona, 1414
Naléhavě vás celým srdcem prosím, nejmilejší, abyste byli skrze Ježíše Krista svobodní ode všech hříchů a vítězili nad tělem, světem a ďáblem, pohrdajíce marnostmi tohoto světa, abyste tak skrze milost Ježíše Krista všechno ochotně snášeli pro spásu a v těžkostech mohli vytrvat až do konce. Za to se, nejmilejší, vždy modlím a vzpomínám na vás ve svých přímluvách. Neboť jsem u vás pracoval kázáním Božího slova – Bůh je mi svědkem – více než dvanáct let, a přitom mi bylo největším potěšením vidět vaši usilovnou píli v poslouchání Božího slova a upřímné a opravdové pokání mnohých.
A proto, nejmilejší, snažte se udržet si pravou víru, jistou naději, stůjte pevně v lásce k Božímu slovu a lpěte na něm s největší touhou, poslouchejte přitom ty, které vám poslal Spasitel, aby vám hlásali evangelium beze strachu, a vytrvale odporujte dravým vlkům – falešným prorokům. O nich mluví Kristus ke svým věrným: „Povstanou lživí proroci a svedou mnohé.“ (Mt 24,11) Kristus svým věrným nařizuje, aby si na ně dávali pozor, a učí, jak je mohou poznat, totiž po jejich ovoci. Tímto ovocem je pýcha, smilstvo, lakomství, svatokupectví, pohrdání Božím slovem a pronásledování věřících, urážení druhých, ctižádostivost, zaujatost pro dodržování lidských nálezků a tak podobně.
List Pražanům roku 1413
Toužíš i ty poznat pravou vnitřní svobodu a nedaří se ti ji nalézt? Nevíš už, jak dál bojovat se svými závislostmi? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.