Pokora v Husově životě – Štěpáne, prosím, odpusť mi!
Ačkoliv Hus začínal svá studia ambiciózně – chtěl být bohatý, mít se dobře a být lidmi uznávaný –, kolem třicátého roku nastala v jeho životě velká změna. Souviselo to s učením Johna Wycliffa (Jana Viklefa) a dalšími okolnostmi. V ten čas se Hus stal knězem, a to byl okamžik, kdy přestal žít tak, jako žila většina tehdejších kněží. Naopak se rozhodl žít skromně, peníze rozdával chudým, přestal hrát šachy, u nichž se častokrát rozčílil, a přestal navštěvovat přepychové hostiny. K tomuto rozhodnutí dospěl na základě poznání pravdy a touhy žít v pokoře podle příkladu Ježíše Krista. Husovu pokoru vidíme dobře na jeho odvaze a svobodě veřejně se přiznávat ke svým selháním a hříchům.
Svému žáku Martinovi z Volyně píše v dopise z vyhnanství tato slova: „Bojím se také, že pokud nenapravíš svůj život a nevzdáš se krásných a zbytečných oděvů, budeš tvrdě pokárán od Pána, stejně jako já bídný budu pokárán, protože jsem takové oblečení nosil, když jsem byl sveden špatnými zvyky světa a pochvalou od lidí, v jejichž blízkosti jsem byl zasažen duchem pýchy proti Bohu.
A protože jsi dobře poznal má kázání a veřejné vystupování, nemusím ti už více psát, ale žádám tě pro milosrdenství Ježíše Krista, nenásleduj mne v žádné lehkomyslnosti, kterou jsi u mne viděl. Sám víš, že jsem dříve, než jsem se stal knězem, rád často hrál šachy, a tím marnil čas, a často jsem sebe i jiné tou hrou vyprovokoval k hněvu. Pro toto selhání a mnohé další, kterých jsem se dopustil, svěřuji se tvým modlitbám, aby mi Pán odpustil. Neváhej vzývat Boží milosrdenství, aby Pán laskavě vedl můj život, a až bych přemohl hříchy tohoto světa, tělo, svět a ďábla, mohl mne usadit v soudný den do nebeské vlasti.“
Hus se také dokázal velice pokořit, když se omluvil svému nejhoršímu nepříteli, jenž byl dříve jeho nejbližším přítelem, Štěpánovi Pálečovi. Ten na koncilu usiloval o Husovu popravu a dosáhl jí. Hus si jej několik dní před popravou nechal zavolat a v slzách ho prosil za odpuštění kvůli tomu, že ho ve svých spisech nazval „slídilem a vymýšlečem“. Obojí to bylo pravda, ale on přesto prosil o odpuštění toho, kdo proti němu sestavoval lživé články obžaloby. Hus nehleděl na to, zda ostatní mají čisté svědomí, ale bez ohledu na ostatní lidi téměř úzkostlivě usiloval o vlastní čisté svědomí před Bohem.
Když stál Hus na koncilu a ptali se ho, zda chce odvolat své učení, vždy odpovídal, že chce rád odvolat a litovat toho, co učil, když ho poučí, že to bylo v rozporu s pravdou, která je v Bibli. Hus nebyl pyšný a zatvrzelý člověk. Naopak uznával, že se v mnohém mýlí, ale aby mohl změnit svůj názor, potřeboval být vnitřně přesvědčen, že se mýlil.
Citáty Jana Husa o pokoře
Prosím tě kvůli Bohu, nemiluj nádherná roucha, jak jsem si je já, bohužel, oblíbil a nosil, a tak jsem nedával lidem, kterým jsem kázal, žádný příklad pokory.
List Mistrovi Martinovi z Volyně, v Kostnici 16. června 1415
Za druhé můžeš rozpoznat, zda jde o ovci nebo o vlka podle toho, jak se zachová, když ho zataháš za ocas. Pokud je to vlk, zašklebí se na tebe, ale ovce jde dál kupředu bez mečení. Snáší-li to trpělivě, je to ovce. Za třetí se ovce pozná podle toho, že nosí svěšenou hlavu, což znamená pokoru.
Stejně tak rozlišuj mezi lidmi, ať jde o muže nebo ženu: je-li to vlk, bude se vzpírat a výt, pokud pokorně vytrpí příkoří, je to ovce. Vlk vyje se vztyčenou hlavou, chlubí se a vyvyšuje se svou mocí, která je mu dána, anebo bohatstvím. Právě tak dělají i chlubiví kněží, kteří říkají: „Hlupáci, my vás můžeme poslat do pekla, nebo vám dát Ducha svatého!“
Kázání 2. června 1411
Hle, zde je psáno, že žít pokorně, trpělivě a mírně znamená chovat se vždy důstojně před Bohem… Neboť pyšní lidé se stále s někým stýkají a dělají vše, co apoštol zavrhl. Především žijí v pozemském nadbytku a myslí jen na to, jak by ho dosáhli. Naproti tomu Kristus visel na kříži jako největší chudák, svlečený z vlastních šatů. Za druhé usilují pyšní o světskou moudrost, naproti tomu Kristus byl považován za blázna podle výroku: „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě do záhuby, nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ (1K 1,18) Za třetí usilují pyšní o tělesné rozkoše, jako když se při tanci neslušně kroutí; Kristus naproti tomu byl obnažen a bičován. Za čtvrté je to světská sláva, po které pyšní touží, naproti tomu Ježíš Kristus, nejvyšší Pravda, dovolil, aby ho nazývali svůdcem a bláznem… Je lepší, když pokorný člověk chce být považován za slabocha, než prohlašován za pokorného jen kvůli tomu, aby byl chválen pro svou pokoru. Všimni si, že některá pokora je jen předstíraná… Jiná je pravá pokora. To je pokora srdce, o níž mluví Matouš (o Ježíši Kristu): „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ (Mt 11,29) Linkolnský (Robert Grosseteste, biskup v Linkolnu, † 1253) vyjmenovává znaky skutečné pokory: „Kdo nepohrdá tím, že ho někdo nižší napomíná, kdo si nelibuje v poctách, kdo se nevyvyšuje a neraduje se z chvály, kdo neodplácí zlým za zlé ani zlořečením za zlořečení, kdo je první v pomáhání a službě mezi těmi, kdo jsou si rovni … kdo je postavený v autoritě, a přesto se považuje spíše za podřízeného než za vedoucího…“
Kázání 25. září 1412
Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,25-28)
O postačitelnosti Kristova zákona, 1414
Hledáš způsob, jak se někým smířit a nevíš, jak na to? Chceš poznat ještě blíže, jak důležitá je pokora ve tvém životě? Toužíš po tom naučit se žít s pokorou a bez pýchy, tak jak žil Jan Hus? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.