Důstojnost v Husově životě – Lepší dobře zemřít, než zůstat na živu se zlým svědomím
Hus si sám sebe vážil natolik, že se rozhodl zachovat si svou identitu, sebeúctu a čisté svědomí navzdory bolesti z urážek a fyzického utrpení. Chtěl raději dobře zemřít se ctí a s vědomím toho, že nezradil pravdu, svou víru a také své následovníky, než aby si zachránil pozemský život, ale žil s celoživotními výčitkami a pocitem, že je křivý zrádce. Když mu teologická fakulta navrhla, aby odvolal své učení a vyznal, že papež je hlavou církve a kardinálové jsou jejím tělem, stroze to odmítl a řekl, že raději zemře v ohni, než by dělal kompromisy a hřešil. Věděl, že hlavou církve je Ježíš Kristus, nikoli papež, a tělem jsou všichni věřící křesťané, jak to vyplývá z Bible. Církev chtěla držet v rukou moc, vládnout nad lidmi a vše kontrolovat, proto učila věci, které byly v rozporu s Biblí. Tím upírala obyčejným lidem místo v Kristově těle, a tím i práva Božích dětí. Hus ale věděl, kým je a jaké má postavení v Bohu a před Bohem, a právě proto se nebál ve svých kázáních konfrontovat špatné zvyky církve a také bludné učení. Pravda ho zbavila strachu, proměnila jeho život, a on s vědomím vlastní identity statečně šířil pravdu dál. Nedělal to však s nenávistí a zlobou, nebojoval proti lidem, ale proti špatným věcem, které společnost frustrovaly.
Hus učil, že aby si někdo mohl vážit druhých a dokázal je milovat, potřebuje nejprve přijmout sám sebe, mít k sobě úctu a milovat se. Ježíš řekl, že máme milovat svého bližního jako sami sebe. To znamená, že čím více jsme schopni přijímat a milovat sami sebe bezpodmínečnou láskou, tím více jsme schopni milovat druhé lidi. Sami sebe pak můžeme milovat, když přijmeme bezpodmínečnou Boží lásku v Ježíši Kristu, který nás miloval natolik, že za nás obětoval svůj život.
Citáty Jana Husa o důstojnosti
Slyš, dcerko, a viz, nakloň své ucho, a važ si důstojnosti své duše … tvá duše je vzácnější pro Boha než nebe a země … Proto si jí má člověk vážit, protože duše je chrám Boží a Duch Boží v něm přebývá.
Dcerka, kapitola 7.
To slyš, dcerko, a hleď si důstojnosti své duše a neboj se utrpení. Hle, Spasitel pro tebe plakal; plač i ty sama pro sebe. On se potil krvavým potem pro tebe a prolil svou krev, na to ráda s vděčností pamatuj. On pro tebe umřel, umři i ty hříchu pro něho a pro sebe. Zdali je malá důstojnost lidské duše, že se pro ni a její spásu Bůh stal člověkem, aby se člověk mohl nějak stát Bohem? Věčný Bůh se rozhodl stát se bídným v těle, aby člověk mohl být slavným. Nesmrtelný Bůh chtěl zemřít, aby smrtelný člověk mohl věčně žít. To slyš, dcerko, a važ si důstojnosti své duše a udržuj ji v čistotě.
Dcerka, kapitola 7.
Člověk byl zrozen jako obraz Boží trojice, a to vzhledem k rozumu, paměti a vůli, které sice nemůže ztratit, ale může je pokazit hříchem … Člověk však nenese plnou podobu Boží, dokud tento obraz – svou duši – nevyzdobí ctnostmi … Podobu Boží může sice člověk ztratit, nikoli však obraz, protože zůstává člověkem … Každý dobrý člověk je podobou Boží trojice, dokonce je Kristovým druhem na základě přijatého lidství. „Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi.“ (1J 3,1) Jsme navíc i přáteli samotného Pána Ježíše Krista.
Kázání 7. června 1411
Skutečně je velká odměna pro živou víru: totiž moc být Božím synem. Tato moc je lepší a vznešenější než moc a postavení papeže nebo krále celého světa. Protože k čemu by bylo královské nebo papežské postavení nebo vláda nad celým světem, kdybys nakonec neměl tu moc, kterou by ses stal Božím synem, vyvoleným k věčnému životu? Proto, věrný křesťánku Boží, nejvíce stůj o tu moc, jíž bys nakonec byl Božím synem, a neusiluj mnoho o další moci. Protože bys o ně usiloval tak jako lidé tohoto světa: jeden stojí o to, aby byl mocným biskupem a měl mnoho majetku, jiný chce být králem, další pánem nad druhými; jeden mnohoobročníkem, druhý krásným a další silným, a málo jich, bohužel, stojí o to být Božím synem.
Výklad víry, kapitola 8.
Přesto doufám s Boží milostí, že bude-li to nutné, půjdu ve sporu s nimi (zástupci teologické fakulty) třeba i do ohně.
Pokud nemohu osvobodit pravdu ve všem, aspoň nechci být nepřítelem pravdy, ale chci se smrtí postavit na odpor takovému ústupku. Ať si svět běží, jak mu Bůh dovolí běžet. Lepší je dobře (se ctí) zemřít, než zůstat na živu se zlým svědomím. Nesmí se hřešit kvůli strachu z trestu smrti. Skončit pozemský život v Boží přízni znamená zbavit se starostí a trápení. Kdo přidává vědomosti, přidává práce. Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí. Kdo se bojí smrti, ztrácí radosti života. Vítězí ten, koho ubíjejí, protože tomu neubližují žádné útoky a těžkosti, když ho neovládá žádný hřích… To jsou mé opory a pokrmy, kterými se můj duch osvěžuje, aby byl silný proti všem odpůrcům pravdy.
List Mistru Janu Kardinálovi z Rejštejna roku 1413
A protože skutečná láska začíná u sebe samého, je třeba, aby se člověk nejprve smiloval nad sebou samým, dříve než se smiluje nad druhým… I kdyby byl někdo hrozně ošklivý a plný vředů, přece se Bohu líbí více než ten, kdo je sice tělesně krásný, ale žije ve smrtelném hříchu.
Kázání 5. července 1411
Toužíš poznat svou pravou hodnotu a důstojnost? Chceš se zbavit strachu z vlastního selhání? Nevíš, jak přijmout sám sebe a mít k sobě i ostatním úctu? Odpovědi na tyto otázky možná najdeš ZDE.