Jan Hus: Lidé jsou ničeni, když si více váží těch, kdo mají postavení a majetek, místo aby si vážili lidství každého člověka proto, že byl stvořen podle Boží podoby. Protože když si vážíme lidí pro to, co mají, nevážíme si jich pro to, kým jsou.
Je snadné chovat úctu k lidem, kterých si vážíme, kteří jsou nám blízcí, a máme je rádi. S lidmi, u nichž se nám nelíbí jejich jednání a názory, nemusíme vždy souhlasit, ale přesto si k nim můžeme uchovat úctu, třeba „jen“ proto, že na sobě nesou Boží obraz. A to i přesto, že někdy vypadají „pod obraz“. Má snad bohatý podnikatel větší hodnotu než poslední opilý bezdomovec? Má snad všemi milovaná sličná modelka větší cenu než žena v domácnosti? Je snad prezident velkého národa hoden větší lásky než dělník ve výrobě? Hus věřil, že všichni lidé mají věčnou hodnotu a je v nich velký potenciál. Bez ohledu na to, co dělají, jak jsou úspěšní a jak hluboko spadli. Proto je důležitější to, kým jsme, než to, co máme. Od toho, kým jsme, se odvíjí, jak myslíme a co děláme. Hus byl přesvědčen, že si všech lidí máme vážit ne kvůli tomu, co vlastní, a co vidíme na povrchu (že jsou bohatí, slavní, krásní, silní a úspěšní), ale kvůli tomu, kým jsou. On sám si na kostnickém koncilu zachoval úctu ke všem, kteří pracovali na jeho odsouzení, včetně krále Zikmunda a kardinálů. Více…