Jan Hus: Držte se pokory, protože ona sama povyšuje.
Nemůžeme někomu říkat, že si ho vážíme, a přitom se nad něj povyšovat. Proč bychom však měli být pokorní? K čemu nám to bude, když žijeme v čase asertivních ostrých loktů? Protože cesta nahoru je cestou dolů a cesta dolů je cestou nahoru. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Hus tomu také věřil. Pýcha předchází pád, jak říká přísloví. Dnes se pokora stává cizím slovem, kdy už nejen mladí lidé nevědí, co označuje. Pokora je potřebná pro kvalitní mezilidské vztahy. Víme, že někdy stačí „malé“ pokoření a omluva, a lidé jsou si ochotní odpustit i větší prohřešky a chyby. Pro urovnání rozbitých vztahů je někdy potřeba pokora větší a hlubší. Ale pokud to může vést ke smíření mezi lidmi, což přináší hluboké uspokojení a štěstí, proč to nezkusit? Pokora není velké riziko, jen se tak tváří. S úměrnou dávkou pokory souvisí ta moudrá rada v jedné české pohádce: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj!“ Nedívat se na druhé lidi shora, ale ani zezdola. Jan Hus ukázal pokoru na tom, jak otevřeně mluvil o hříších svého mládí a pokorně prosil své následovníky, aby se za něj modlili. Také vždy říkal koncilním soudcům, že chce s pokorou a rád odvolat své učení, ale potřebuje být přesvědčen důkazy z Bible. Více…